Moje přiznání: Za účast na demonstraci k 17. listopadu jsem dostal zaplaceno 2 500 Kč!

Upozornění autora: Vážení čtenáři, tento blog neberte, prosím, vážně. K žádné z událostí, uvedených v něm, nikdy nedošlo. Jde o satirickou, ironicky myšlenou a s nadsázkou psanou fikci, jejímž cílem bylo pobavit, nikoliv uškodit.

Po telefonickém hovoru s předsedou spolku "Milion chvilek pro demokracii" (organizátorem demonstrace k 17. listopadu), panem Mikulášem Minářem, jehož velice korektní přístup tímto oceňuji, je mou povinností se mu omluvit za to, že, ač to v žádném případě nebyl můj záměr, přesto byly mým blogem uvedeny v omyl až desetitisíce jeho čtenářů, jejichž hněv se následně zcela neprávem a nezaslouženě obrátil právě proti spolku "Milion chvilek pro demokracii". Stejně tak se omlouvám i všem členům, příznivcům, sympatizantům a podporovatelům spolku "Milion chvilek pro demokracii". Vážím si vás a mám upřímný respekt a úctu k tomu, s jakým velkým elánem, ryzím a čistým nadšením a s nefalšovanou radostí a hrdostí, prokazujete a projevujete svou občanskou aktivitu. Ještě jednou proto přijměte, vy všichni, mou omluvu. Bylo mým velkým pochybením, že jsem před zveřejněním blogu nedomyslel, jak dalece vás může poškodit, pokud bude jeho obsah vzat ze strany čtenářů vážně, což se nakonec, bohužel, ve velké míře i stalo. Promiňte mi to, prosím.

(více v Dovětku autora, viz níže)

Filip Fuchs, 27.11. 2018, Praha

Po kontaktování mé osoby redaktorkou České televize, paní Terezou Řezníčkovou a na základě naší následné vzájemné telefonické dohody s panem Mikulášem Minářem, předsedou spolku "Milion chvilek pro demokracii", jsem v zájmu uvedení celé záležitosti na pravou míru a v zájmu očištění neprávem a zcela nezaslouženě poškozené dobré pověsti spolku "Milion chvilek pro demokracii", poskytl své vyjádření i České televizi, které bude součástí reportáže v rámci pořadu Newsroom ČT24, vysílaném tuto neděli 2.12. ve 22:02 na programu ČT24.  

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11030967025-newsroom-ct24/218411058170038/obsah/660958-fake-news-vtip-o-zaplacenych-demonstrantech

Filip Fuchs, 30.11. 2018

***

Moje přiznání: Za účast na demonstraci k 17. listopadu jsem dostal zaplaceno 2 500 Kč!                                                                                                                                                                

Patrně i vy jste již během tohoto víkendu zaznamenali v médiích informace o tom, že ne vše kolem sobotní demonstrace na Staroměstském náměstí bylo tzv. "čisté". Dovolte mi proto, abych vás se svou osobní zkušeností seznámil i já. 

V sobotu 17. listopadu po obědě jsem se rozhodl, že si udělám pár fotografií podzimní Prahy. Vydal jsem se proto na svou oblíbenou trasu na Petřín a odtud jsem pokračoval přes Strahovský klášter a přes neprávem opomíjenou (leč o to malebnější) uličku Nový svět až na Hradčanské náměstí. Zde mě téměř až zaskočilo obrovské srocení neuvěřitelného počtu lidí. Samozřejmě, že jsem velice dobře věděl, že se v ten den slaví státní svátek, ale i tak mě ta ohromná masa lidí překvapila. Ještě předtím, než jsem se v nastalé situaci vůbec zorientoval, přistoupila ke mně sympatická dívka (patrně vysokoškolská studentka) a se slovy: "Chcete si přivydělat?" mě k sobě téměř až přivinula. Celý zmatený a zaskočený nenadálou a zcela nečekanou přízní tak nádherného stvoření (dívka byla skutečně velice atraktivní) jsem pouze tiše hlesl: "Ano." V ten moment mi dívka téměř až vrazila do ruky letáček s textem "Demisi!" a opodál stojící mladík přispěchal s transparentem "Babiše do koše!", který mi se stejnou razancí vložil do obou rukou. Dívka mi ještě stačila říci, že výplata bude po 20:00 před Domem u Zlatého prstenu v Týnské ulici, že dostanu 2 500 Kč na ruku a že musím předložit leták s textem "Demisi!", takže abych ho neztratil, jinak že bych nic nedostal. Chtěl jsem se jí zeptat, co to má celé vlastně znamenat, že ničemu z jejích slov nerozumím, že jsem si pouze přišel udělat pár snímků pražských památek, když v tom se celý průvod dal do pohybu a mně nezbylo nic jiného, než jít také...

Vůbec nic jsem nechápal - co a proč se kolem mě děje, ale vidina 2 500 Kč (čistého!) za necelých 5 hodin mého času byla až příliš lákavá. Hned jsem si začal představovat, kolik kinofilmů si za ně pořídím a rázem mi bylo veseleji na duši. A tak jsem celou cestu poctivě a z plných plic skandoval. Tu "Demisi", tu "Babiše do koše!", tu "Ať žije Havel!" a já nevím jaké další pokřiky. Pravda, sem tam jsem to trochu flákal, to když  třeba celý průvod přecházel přes Vltavu a já se kochal a nechal unášet nádhernými panoramaty Pražského hradu a Petřína. Razantní a velice bolestivé bodnutí transparentem pod moje žebra od jedné mojí "kolegyně" a její přísně znějící: "Skanduj pořádně!" mě ale rychle vrátilo do reality, já jsem rázem pochopil kvůli čemu v průvodu jsem a počal jsem opětovně nadšeně skandovat... 

Čas plynul poměrně rychle i poté, co celý průvod dorazil na Staroměstské náměstí a netrvalo dlouho, bylo tu vytoužených 20:00. V ten moment se celé - do té doby stojící, náměstí dalo do pohybu směrem do navazující Týnské ulice, k Domu U Zlatého prstenu, k předem avizovanému výplatnímu místu. Ač početný dav čítal odhadem několik tisíc lidí, vše probíhalo naprosto hladce a já jsem tak již ve 20:45 hrdě třímal v ruce svých 2 500 Kč (a odznáček s podobiznou George Sorose k tomu) a hned poté spokojeně pospíchal do oddělení fotografických potřeb do obchodního domu Kotva, abych zde zakoupil sadu nových kinofilmů...    

O to větší (a bolestnější) překvapení pro mě potom bylo, když jsem se druhý den z televizního zpravodajství postupně dozvídal, čeho jsem to vlastně ve skutečnosti byl v sobotu v podvečer součástí. A téměř mě až dopálilo, jak zákeřně bylo zneužito mé touhy po nových kinofilmech k pochybným politickým záměrům ze strany ještě pochybnějších zájmových skupin. 

Přijměte proto vy všichni, kteří se od sobotní demonstrace hrstky pochybných zaprodanců jednoznačně distancujete, mou upřímnou omluvu za to, že jsem takto vážně, i když zcela nechtěně a neúmyslně, pochybil. A stejně tak se omlouvám i panu premiérovi:

Je mi to upřímně líto, pane Babiši a slibuji Vám, že již nikdy podobnou chybu neudělám.

***

Dovětek autora:                                                                                                                                   

Jak jsem již uvedl v úvodu svého blogu, jednalo se výhradně o autorovu fikci a k žádné z událostí, v něm uvedených, nikdy reálně nedošlo. Nikdo z demonstrantů neobdržel za svou účast 2 500 Kč, či jinou finanční částku. Účast na demonstraci byla zcela dobrovolná a nebyla motivována žádnou finanční odměnou od pana Sorose, či od kohokoliv jiného. Neexistuje jediný důvod pro to, nahlížet na spolek "Milion chvilek pro demokracii" a na jeho aktivity jakkoliv podezíravě, či s nedůvěrou. 

Dovolte mi (na závěr) pouze pár řádků a neberte je, prosím, jako nějakou mou dodatečnou obhajobu, či dokonce alibismus. Ne, jsou to holá fakta a ryzí pravda. 

Svůj blog jsem napsal jako parodii na blog kolegyně blogerky, paní Toničky Plíškové: "Kolaboranti a zrádci vlastní země, vlastní rodiny, svých dětí a potomků...", který jsem si přečetl v pondělí 19.11. ráno a který jsem jí, s ironií sobě vlastní, v diskuzi pod jejím blogem také patřičně "pochválil". Údernost a až "údernickost" jejího blogu si zkrátka o parodii říkala. A tak vznikl tento můj blog. Tolik tedy k inspiraci, respektive "motivaci" k napsání tohoto blogu. Fakticky vzato, od samotného počátku jsem tedy stál na straně pořadatelů a účastníků demonstrace. Byly to pouze zákonitosti, pravidla a "zákony" satiry, sarkasmu, či nadsázky, které v textu blogu opticky působily tak, že pomyslně stojím na straně odpůrců demonstrantů, nikoliv na straně demonstrantů.

Nyní trochu obšírněji (alespoň z hlediska časového). Od konce července roku 2012 do začátku ledna 2016 byl celý můj blog (na mou vlastní žádost) deaktivován. Opětovný pokus o návrat sem mi byl několikrát zamítnut (a to zcela po zásluze, za moje předchozí prohřešky proti Kodexu blogera). Nakonec jsem se aktivace blogu dočkal po více než třech letech čekání. To čekání se mi ale sakra vyplatilo! Během něj jsem si totiž uvědomil, co všechno pro mě blogování znamená a co na něm vlastně mám rád ze všeho nejvíc: pobavit čtenáře svých blogů. A ne je poťouchle a cíleně provokovat, vytáčet, štvát, tak jak jsem to zde zhusta a se škodolibou zlomyslností (i když vůbec ne myšlenou ve zlém) činil v letech 2010 až 2012. A přesně takový jsem dal slib a závazek zdejším administrátorům ve své žádosti o aktivaci svého blogu, které nakonec bylo v lednu 2016 vyhověno. Tedy, že budu svoje čtenáře bavit, nebo se o to alespoň snažit. A víte, co je nejlepší? Že si všechny svoje blogy, zveřejněné zde od ledna 2016, ani nemusím zpětně ve svých myšlenkách procházet, vracet se k nim. Na 100% totiž vím, že jsem se ani v jednom z nich tomuto svému slibu nezpronevěřil. Až na několik vážně napsaných blogů (úmrtí mé babičky apod) jsem v každém svém ironicky míněném a s nadsázkou napsaném blogu chtěl jejich čtenáře pobavit, rozveselit, vyvolat jim úsměv na tváři. Není pro mě totiž větší odměny, než "prostý" smajlík v diskuzi pod mým blogem. Ke svým čtenářům tak v tomto směru přistupuji již téměř tři roky férově, záleží mi na nich, nejsou mi lhostejní. U všech svých blogů, zveřejněných zde od ledna 2016 (včetně tohoto posledního), jsem aplikoval takovou míru autocenzury, že i kdyby jejich inspirací a motivací byla byť jen z jedné miliontiny procenta snaha ublížit, poškodit, urazit, či naštvat jejich čtenáře, nikdy bych takový blog nezveřejnil.

Z tohoto pohledu mám tedy za necelé tři poslední roky svědomí čisté a platí to i pro tento můj poslední blog. Ani z jedné miliontiny procenta nebylo jeho motivací kohokoliv poškodit, ale výhradně pobavit. Mým jediným "proviněním" bylo tedy snad pouze to, že jsem včas a správně neodhadl a nevyhodnotil, jak moc jsou názorové hrany obou "politických táborů" vyostřené, jak hluboká a nesmiřitelná je ona pomyslná propast mezi nimi. Mým cílem a plánem bylo, pokusit se hloubku této názorové propasti prostřednictvím ironie a nadsázky zmenšit, rozdílné názorové "hrany" obrousit, otupit. Za použití - dle mého soudu zjevných a zcela zřetelných, s ironickou nadsázkou popsaných (a mnohdy až absurdních) situací, jsem měl za to, že právě toto je způsob, jak případně docílit toho, aby se obě strany alespoň na chvíli pokusily na své aktuální odlišné postoje a názory podívat s nadhledem a s odstupem. Patrně se mi to tedy v dostatečné míře nepodařilo, za což se tímto ještě jednou předsedovi spolku "Milion chvilek pro demokracii" panu Mikuláši Minářovi a všem členům, příznivcům, sympatizantům a podporovatelům spolku, omlouvám. A myslím to skutečně upřímně, jakkoliv zprofanovaný kontext právě toto sousloví má. 

Vnímám, kolik "zlé krve" můj blog vyvolal, kolik negativní energie způsobil a věřte mi, že mě to trápí a řeším to v sobě, více než kdokoliv jiný. Ač jsem svůj blog zveřejnil s čistými úmysly, za účelem pobavení jeho čtenářů, nesnímá to ze mě ani zlomek zodpovědnosti za to, kolik škody v konečném výsledku napáchal. I s ironickou nadsázkou míněná fabulace má totiž svoje hranice, svoje meze a každý, kdo se pustí na její, častokrát hodně tenký led, musí domýšlet, co všechno může způsobit, kolik škody napáchat, pokud ji čtenáři vezmou vážně. Toto jsem před zveřejněním svého blogu hrubě podcenil, vůbec nedomyslel, proto ještě jednou prosím vás všechny, které můj blog neprávem poškodil, kterých se můj blog dotkl, které naštval a které uvedl v omyl, o vaše prominutí.      

(Pokud bychom se zde spolu do budoucna z jakýchkoliv důvodů již neviděli, chtěl bych vám všem, vážení čtenáři a vážené kolegyně blogerky a kolegové blogeři, poděkovat za vaši pozornost, kterou jste mým blogům věnovali. Bylo mi ctí být součástí komunity, jejíž členové nosí na svých pomyslných dresech značku blog.iDNES.cz. Děkuji za to, že jsem jím mohl být i já. Byly to pro mě, především a výhradně díky vám, moc fajn necelé tři roky mého "blogového života". Mějte se krásně, přátelé.)