Pravděpodobně nebudu sám, koho nedávná výzva italského ministra vnitra, pana Marca Minnitiho, nenechala chladným. Pan ministr minulou neděli vyzval všechny evropské země, aby otevřely svoje přístavy lodím uprchlíků.
A protože nejsem rasista a xenofob, vzal jsem si moudrá slova pana ministra k srdci a ještě v průběhu pozdního nedělního odpoledne jsem začal konat. Na necelé dvě hodiny se tak mými společníky staly sekačka na trávu, elektrická kosa, krumpáč, lopata, pilka, palice, kladívko, několik málo trámků a prkének, hrstka hřebíků a především opravdová a nefalšovaná chuť pomoci těm, kteří naši pomoc nejen potřebují, ale především si ji zaslouží.
Nyní jsou to již bezmála čtyři dny, co s drobnými přestávkami vysedávám u našeho nově vybudovaného přístaviště a téměř nepřetržitě vyhlížím "svoje" první uprchlíky. Ti však ne a ne dorazit.
Musím se přiznat, že momentálně z toho jsem sice trochu zklamaný, to ano, ale do budoucna rozhodně nepropadám skepsi, to v žádném případě! Naopak. Moc dobře totiž vím, že bude-li evropský systém přijímání uprchlíků "fungovat" i nadále v zajetých kolejích, jednoho dne se těch "svých" uprchlíků v nově zbudovaném přístavišti pod naší chatičkou u řeky v Ratajích nad Sázavou dočkám i já.
A možná, že to nebude trvat ani tak dlouho...
