Když ve Švédsku začnou vraždit kamiony aneb Krátký příběh z blízké budoucnosti...

"Zlatíčko, máš opravdu všechno? Vzpomeň si, jak dopadl minulou středu malý Lucas Berglund z protějšího vchodu. Podcenil ochranu, nevzal si helmu a... už to má za sebou, chudáček malý. Ještě mu nebylo ani deset let..." 

"Jasně, mami. To víš, že mám všechno. Chceš si to ještě překontrolovat?"

"A víš, že ano? Já vím, že jsem otravná, ale jistota je jistota."

"Jasně, v pohodě. Už jsem si za ty poslední roky zvykla."

"Fajn. Takže, helmu máš, bezva. Neprůstřelnou vestu také, ok. Co plynovou masku? Máš?"

"Jistě. V batohu, přece. Jako obvykle."

"Jasně, v batohu. Jsem pitomá. Promiň."

"V pohodě, mami."

" Fajn. A co zbraně?"

"Útočná puška, dvě pistole, tři granáty."

"Bezva! A co nůž, zlatíčko? Nůž máš?"

"Dva, mami. Jeden vrhací, jeden bojový."

"Super, jsi moje šikulka!" 

"Můžu už tedy konečně jít, mami?"

"Jistě, miláčku, můžeš. A promiň mi, že jsem pokaždé tak důsledná. Chci mít zkrátka jistotu, že se ti cestou nic nestane."

"V pohodě, mami," odpověděla dvanáctiletá Emma Andersonová své matce a odešla do supermarketu v nedalekém obchodním centru nakoupit osm housek a litr mléka...