Za totáče jste (podobně jako F. Janeček a K. Vágner) byl na výsluní československé hudební popkultury. Účastnil jste se různých televizních estrád apod. Nijak na vás neútočím a beru, že jste nebyl ve straně atd.

Myslím si, že byste měl být zdrženlivější v hodnocení jiných. Sám jste se dokázal plně využít tehdejší dobu a dělat showbussiness. Nijak vás neodsuzuji za to, co jste dělal tenkrát. Jen vaše soudy o době tehdejší (viz "zažil jsem hurá komunisty...) vyznívají dost prázdně.

To je podobné, jako kdybyste odsuzoval pekaře, že pekl tehdy housky. Ty estrády to byla prostě práce, jako pečení housek. Bez těch estrád by nebyly koncerty a bez koncertů peníze, a bez peněz byste neuživil rodinu, právě tak jako bez pečení housek. Jenže každý neměl na to, aby mohl vystupovat v televizních estrádách. Samozřejmě se hluboce skláním před těmi, které nemohli, jako třeba Marta Kubišová, či textař Petr Rada, který napsal text k Modlitbě pro Martu. Každý žijeme své životy v jiné době. I za protektorátu skládali skladatelé písně a to písně výborné. Prostě hodnoťte, jestli to bylo z profesionálního hlediska špatná díla či dobrá (i má symfonie byla provedena v roce 1978 ve Dvořákově síni Domu umělců, v roce 1970 jsem byl spoluautorem Města ER) a napsal jsem samozřejmě hromadu hitů, které se prodávaly ve statisícových nákladech. Ale stvořit hit, který si lidé zpívají i po desetiletích je dle mého také kumšt (viz Uhlířův Holubí dům - také složený za doby tuhé normalizace.). Takže nebuďte jako svazáci z padesátých let.

Já nesoudím vás ani pekaře za to, čím jste se tenkrát živili. Viz výše, vy svazáku .

A jak byste si to představoval, že měli všichni umělci odejít na západ a tam žít ze špíny, kterou na svoji vlast nakupí. Ti co zůstali, tady byli mnohem více prospěšní a dělali dobrou muziku, natáčeli výborné filmy a seriály a navíc, což chci nejvíce zdůraznit, nesoustředila se kultura jen do Prahy, všude se v akci Z postavily kulturní domy a umělci je hojně navštěvovali a bavili lidi v celé zemi.

Dnes je v Praze téměř na každé ulici divadlo a dál od ní jen ta benda s tou dnešní tvorbou, s kterou se lidem vymívají mozky. Proto jsem ráda, že si mohu alespoň pustit některé zpěváky, kteří mě svými písněmi osloví a k těm mistr Nohavica určitě patří.

Já se v žádném případě nehodlám pasovat na někoho, kdo bude lidi soudit za to, co dělali a nedělali za totáče. Kdo byl dobrej, a kdo přisluhoval.

To znovu zdůrazňuji.

Celou dobu reaguji na moralizování pana Hanniga, u kterého mi to přijde vzhledem k jeho tehdejší úspěšné kariéře (za tu ho nijak nepranýřuji, jen jsem ho nazval prominentem komunistického režimu) o ničem.

Co kdo skládá a co kdo poslouchá za muziku, vůbec neřeším, v týhle době už vůbec ne.