Omluva všem cikánům: "Přátelé, odpusťte mi to!"

Nevím zda za to mohou poslední příspěvky zdejší blogerky paní Aleny Stražákové nebo zda jsem prostě postupem času začal své spoluobčany cikány vnímat jinak. Ať tak či onak, tímto článkem bych se vám všem, cikáni, chtěl omluvit...

Drazí cikáni,

není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že kradete.

Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že nemáte kladný vztah k práci.

Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že se nestaráte o svoje děti.

Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že jste nepořádní a nedodržujete základní hygienické návyky.

Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že nás (tedy "bílé svině", jak nás nazýváte) nemáte rádi.

Není pravda, že byste nás (tedy "bílé svině", jak nás nazýváte) nazývali bílými sviněmi...

A stejně tak není pravda, že byste mě v roce 1987 (bylo mi 12 let) přepadli na schodišti v Okresní knihovně v Kolíně a požadovali po mně, pod pohrůžkou násilí, peníze. A už vůbec není pravda to, že jsem vám je tehdy vydal (byly to dvě modré papírové dvacetikoruny) a potom jsem s brekem a celý rozklepaný přišel domů. Též není pravda to (vzhledem  k tomu, že jsem vás všechny tři znal od vidění), že jste byli během následující hodiny zadrženi příslušníky VB a předvedeni na jejich služebnu, kde jsem vás poté, za doprovodu svých rodičů, identifikoval. Stejně tak není pravda, že jste se ten den, v kanceláři ve 2.patře služebny VB v Kutnohorské ulici v Kolíně, k mému  loupežnému přepadení  přiznali a ukradené peníze vyndali ze svých kapes na stůl...

Proto se vám, cikáni, z celého srdce omlouvám. Za to, že jsem přes 35 let svého života žil v mylných, lživých představách o vás.

Pevně věřím a doufám, že mi toto vše odpustíte a já se vám budu konečně moci, jako rovný rovnému, podívat poprvé ve svém životě zpříma do očí...