"Promiňte mi, ale z našeho dosavadního rozhovoru mám pocit, že se stále točíme v kruhu, takže se vás zeptám ještě jednou. Vám to skutečně přijde vtipné, ano?"
"Ano. Je to náš styl humoru. Nejen mně osobně, ale nám všem to přijde vtipné. Co na tom stále nemůžete pochopit?"
"Prodat zákazníkovi mrtvého papouška, ano? To vám přijde skutečně humorné?"
"Ano. Je to sranda, nic víc, nic míň."
"Tvrdit zákaznikovi, že evidentně mrtvý papoušek ve skutečnosti mrtvý není, ale že si pouze hoví, že pouze odpočívá, to je tedy podle vás humor, ano?"
"Znovu vám opakuji, že ano. Od začátku do konce bylo naším jediným záměrem pobavit naše diváky."
"Chcete mi tedy říci, že když váš zákazník, na důkaz toho, že jste mu prodal evidentně mrtvého papouška, vyjme tohoto mrtvého papouška z klece, buší jím o pult ve vaší prodejně, dokonce s ním následně hodí o zem a on se ani potom vůbec nehne, takže vám i přesto bude takovýto přístup k zákazníkovi připadat vtipný, ano? Děláte si ze mě legraci?"
"Z vás? To snad vy ze mě, ne?"
"Omlouvat skutečnost, že se papoušek nehýbe, tím, že je omráčený, že je unavený z dlouhého skřehotání, nebo dokonce, že teskní po fjordech? Nepřipadá vám to - jako podnikateli, jako hodně ubohý přístup k zákazníkovi? Nehledě na to, že papoušci žijí v úplně jiných zeměpisných šířkách, než jsou vámi zmiňované severské fjordy. To vím moc dobře, to jsem si sama zjišťovala."
"Ale já nejsem žádný podnikatel, proboha! To přece nebyl skutečný zverimex!"
"Nebo, že evidentně mrtvého papouška přibijete několika hřebíky k bidýlku v jeho kleci, aby nebohý zákazník nepoznal, že je jím zakoupený papoušek mrtvý. Skutečně vám toto přijde vtipné?"
"Vy se mi snad zdáte! Tohle už vážně není možné. O co vám vlastně jde?"
"O co mi jde? O váš přístup k zákazníkovi, vážený pane. O váš naprosto šokující a zcela nepřijatelný přístup k zákazníkovi, o to mi celou dobu jde."
"Tohle celé je sranda, že? Viďte, že je to sranda."
"Nebo ta vaše závěrečná a hodně trapná výmluva s vaším údajným bratrem z Boltonu. Vždyť jste to byl opět vy, žádný váš fiktivní bratr! Byl jste to zase jenom vy, pouze jste si nalepil knír! Necháte svého nebohého zákazníka trmácet se do několik desítek kilometrů vzdáleného města, abyste se potom za pult v tamní prodejně postavil opět vy, nikoliv váš neexistující bratr. Chcete snad i toto popřít?"
"Ano, máte naprostou pravdu, byl jsem to zase jenom já! Žádný můj bratr z Boltonu neexistuje!"
"Vidíte, já jsem to moc dobře věděla! Takže jste to byl doopravdy vy! Alespoň tohle, že přiznáváte."
"Já už vážně nevím, jak bych vám to vysvětlil. Fakt už nevím! Neukončíme to už raději?".
"Ano, máte pravdu, budeme již muset končit, náš čas vypršel. Je bohužel velmi smutné, že jsme se za celou tu dobu nedobrali žádného rozumného vysvětlení. Ale to je pouze vaše vizitka, pane. Já jsem vám dala prostoru dostatek. Že jste ho nevyužil, to je pouze váš problém."
"Já už to nějak přežiju, nebojte se."
"Toto byl tedy pan Michael Palin, vážení diváci. Člen údajně "komediální" skupiny Monty Python z Velké Británe. Já, Daniela Drtinová, se s vámi pro tuto chvíli loučím a budu se s vámi všemi těšit na viděnou u našeho dalšího vysílání, ve kterém přivítám dalšího údajného "umělce", tentokrát z České republiky, pana Františka "Ringo" Čecha. Do té doby se mějte krásně. Na shledanou..."
