Drazí cikáni,
není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že kradete.
Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že nemáte kladný vztah k práci.
Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že se nestaráte o svoje děti.
Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že jste nepořádní a nedodržujete základní hygienické návyky.
Není pravda, že by se o vás obecně tvrdilo, že nás (tedy "bílé svině", jak nás nazýváte) nemáte rádi.
Není pravda, že byste nás (tedy "bílé svině", jak nás nazýváte) nazývali bílými sviněmi...
A stejně tak není pravda, že byste mě v roce 1987 (bylo mi 12 let) přepadli na schodišti v Okresní knihovně v Kolíně a požadovali po mně, pod pohrůžkou násilí, peníze. A už vůbec není pravda to, že jsem vám je tehdy vydal (byly to dvě modré papírové dvacetikoruny) a potom jsem s brekem a celý rozklepaný přišel domů. Též není pravda to (vzhledem k tomu, že jsem vás všechny tři znal od vidění), že jste byli během následující hodiny zadrženi příslušníky VB a předvedeni na jejich služebnu, kde jsem vás poté, za doprovodu svých rodičů, identifikoval. Stejně tak není pravda, že jste se ten den, v kanceláři ve 2.patře služebny VB v Kutnohorské ulici v Kolíně, k mému loupežnému přepadení přiznali a ukradené peníze vyndali ze svých kapes na stůl...
Proto se vám, cikáni, z celého srdce omlouvám. Za to, že jsem přes 35 let svého života žil v mylných, lživých představách o vás.
Pevně věřím a doufám, že mi toto vše odpustíte a já se vám budu konečně moci, jako rovný rovnému, podívat poprvé ve svém životě zpříma do očí...