České dráhy, styďte se!

V pondělí odpoledne jsem se spolu se svou snoubenkou vracel do Prahy, z víkendového pobytu na její chalupě. Při přestupu v Kolíně jsem se rozhodl, že ji k ročnímu výročí našeho vztahu překvapím a koupím jí její zamilované cukrovinky.

Vyběhl jsem proto z vlaku a v nádražní hale zamířil do prodejny PONT. Pro jistotu jsem zběžně překontroloval na rychlo sestavený seznam snoubenčinných laskomin. Na prvním místě byly její nejzamilovanější Maršmelounky. To jsou takové ty gumové válečky - bonbony, z jedné strany bílé, z druhé strany růžové. Moje zlatíčko jich dokáže na posezení spořádat i kilo a půl!

Zamířil jsem proto k regálu, ze kterého se na mě už z dálky culil důvěrně známý obal. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem pohlédl na cenovku. "Páni podnikatelé" z firmy PONT po mě chtěli nehorázných DEVATENÁCT korun!!!! Přitom ještě nedávno, při jedenáctiměsíčním výročí našeho vztahu, jsem svému andílkovi kupoval ty samé Maršmelounky v Kauflandu jen za 7,90 kč!

Nevěřícně jsem kroutil hlavou a věřte, že kdyby náš vlak nezastavil v Kolíně pouze na deset minut, stál bych v oné prodejně a kroutil hlavou snad ještě nyní. Znechuceně jsem tedy vzal obvyklých pět sáčků do náruče a u pokladny je zaplatil. Při pohledu na výslednou cenu ve výši 95 Kč(!!!!)  jsem se skoro rozbrečel. Ještěže paní pokladní - sympatická Ukrajinka, byla příjemná a usměvavá. Na druhou stranu, jak by také nebyla. Za takto přemrštěné ceny by měla zákazníkům doslova líbat ruce!

Ale neobviňujme tuto nevinnou zaměstnankyni. Ona za nic nemůže. To majitelé firmy PONT jsou vinni! A také České dráhy. Právě ony jsou zodpovědné za to, že takovéto nehorázné okrádání cukrovinekchtivých cestujících ve svých prostorách dovolí.

Ostatně, jaký obrovský rozdíl to byl, když jsme po příjezdu do Prahy vyrazili do nedaleké večerky, kterou provozuje sympatický vietnamský pár manželů Duongových. Příznivé ceny, přátelské prostředí, no a ten výběr!

U manželů Duongových koupíte vše, od vlasce na ryby, přes oplatky z Turecka, až po elegantního sádrového trpaslíka! Už od dveří  se na nás culil pan Duong a vítal nás svým obligátním: "Jak se mas, vole?" V zázemí prodejny jsem zahlédl dokonce i jeho pracovitou pětiletou dcerku, která přelepovala cenovky na již přes dva roky prošlých konzervách pro psy... A paní Duongová? Ta mé snoubence ochotně a bez říkání dala slevu na rohlíky a dokonce z nich nožíkem seškrábala počínající nazelenalou plíseň...

Já spolu se svou snoubenkou tedy máme jasno!

Firmě PONT se v budoucnu vyhneme velkým obloukem a to samé doporučuji i vám ostatním. Nenechte se prosím okrádat. Vaše těžce vydělané peníze si to nezaslouží!